Konzumentarismus, jako další lidská závislost

(Eng version will be added)A je po Vánocích po té úžasné době klidu a míru :). Samozřejmě to myslím s nadsázkou. Lidé v nákupních centrech, se honí po nejlepších dárcích, nakupují nové slavnostní outfity pod stromeček a na eshopech odklikávají jednu objednávku za druhou… tak to jsou naše Vánoce, plné hromadění a konzumentarismu. Doma jsme si řekli, že tento rok to bude opravdu symbolické a musím říct, že jsme to i hezky pojali. Dárky domácí výroby a z vlastní zahrádky. Dříve to bylo normální, za totality tady nebylo téměř nic, lidé byli zvyklý věci vyrábět a opravovat. Nebyly žádné super/hyper markety, které tu máme dnes, a kde některé rodiny tráví víkendová odpoledne.

Naše doba, je však naopak plná konzumentarismu. Lidé jen nakupují, marketingoví specialisté na ně přesně míří, reklamy na nás číhají na každém kroku (někdy je to až unavující kolik reklam musíme shlédnout během našeho oblíbeného filmu). Takovým nástrahám je pak opravdu těžké odolat. Já jsem měla to samé, řekla bych, že jsem byla „shopaholic“, který si kompenzoval nakupováním své různé vnitřní bolesti.

Před lety jsem se přestěhovala do Anglie a bylo mi tam velice smutno. Na Vánoce jsem byla úplně sama v posteli, žádné koledy, žádné zdobení stromečku, žádné dárky. Chyběla mi rodina a kamarádi, a tak jsem začala nakupovat. Trávení v nejrůznějších obchodech mi zabralo čas a nemusela jsem přemýšlet, že jsem sama. Nejdřív jsem se tam jen procházela, prohlédla si oblečení a pak odešla. Oblečení jsem nakoupila až když jsem dostala výplatu.

To je tak, když pracujete blízko Oxford Street, to je ulice v Londýně, která je plná několikapatrových obchodů s oblečením. Musím říct, že toto jsem nikdy předtím neviděla. Když to vidím teď beru to jako vrchol konzumentarismu. Holky, kluci, staří, mladí, prostě všichni házejí do košíku, co se jim zamane aniž by to zkusili aniž by to potřebovali. Vše je tak levné tak proč si to nekoupit? Dokázala jsem nakupovat i celý den, měla jsem haldy oblečení, ale na konci dne jsem opět skončila sama v posteli a bylo mi opět smutno.

Až dnes si uvědomuji, jak jsem promarnila svůj čas a o penězích vůbec nemluvím. Trávila jsem radši čas v obchodech než, abych třeba navštívila úžasná britská muzea či jiné památky a to je dost smutné. Vlastně jsem trávila celý svůj volný čas na Oxford street ani z Londýna jsem se nikdy nevydala na výlet, taky by nebylo za co, když jsem vše utratila. Po letech, kdy jsem se vracela zpět domů jsem dala na charitu několik pytlů oblečení. Neměla jsem to ani jak převést do Čech auto bylo narvané k prasknutí.

Byla jsem zpátky doma a mohlo by se zdát, že moje “závislost” ustala. Musím říct, že se tato mánie dost zmírnila i proto, že jsem neměla moc financí. Bohužel jsem si neodpustila koupit nějaký nový hadřík nebo nějakou zbytečnou věc aspoň jednou týdně. Tak jsem hromadila další nepotřebné věci, které jsem nenosila a dávala do sklepa, kde se vše jen kupilo. Přece to nevyhodím, co kdyby se to mohlo někdy hodit. Vídat každý den ty krásně nazdobené výlohy bylo pro mě velkým lákadlem. Konzum na mě číhal opravdu na každém rohu, v Praze to nebylo o moc lepší než v Londýně.

Trvalo mi opravdu roky, než jsem se z této závislosti dostala. Bylo to nahoru a dolu, někdy mi to šlo krásně a nekoupila jsem si nic celý měsíc či půl roku. Někdy zas nebyl týden, kdybych si něco nekoupila. Nemluvím jen o oblečení bylo to prostě cokoliv: knížka, květináč, kytka, různé talismany, prostě cokoliv. Až po čase jsem došla k závěru, že toto nikam nevede a zakázala jsem si cokoliv kupovat. Darovala jsem sklep věcí potřebným a musím říct, že se mi velice ulevilo a v mém životě začala proudit energie. Do té doby jsem byla taková těžkopádná stagnující a na jednom místě, ale odpoutání od věcí mi dalo novou energii. K tomuto kroku mi pomohla i kniha od Jayme Barret, Život podle Feng Šuej

https://www.vrsovickeknihkupectvi.cz/ZIVOT-PODLE-FENG-SUEJ-d50247.htm

Dala jsem si takovou svojí osobní výzvu a pokud už něco potřebuji tak si to napíšu na papírek. Víc než kdy jindy, jsem si v této době uvědomila, jak jakékoliv hromadění je stejně pomíjivé a nejdůležitější je čas strávený se svými milovanými. Neříkám, že jsem vždy stoprocentní, také občas ujedu a pak toho lituji. Někdy si to uvědomím včas a koupenou věc jdu třeba vrátit hned druhý den. Někdy zase ne a přesvědčuji se, že jsem udělala správně, a že danou věc potřebuju, ale stejně nakonec zjistím, že to tak není.

Jediné co potřebujeme je LÁSKA. Není to nic jednoduchého bojovat s konzumentarismem. Je to další lidská závislost, která nás může zničit. Pokud třeba cítíte, že to nezvládáte a je to fakt vážný, tak můžete zkusit vyhledat nějakého specialistu, který vám pomůže rozklíčovat, proč se chováte právě takto.

Ani já dnes nemám zcela vyhráno a sama se přistihnu, že když jsem nervózní, nešťastná nebo mám zbytečně moc času, tak sjíždím na telefonu různé obchody a přemýšlím co bych si mohla koupit .Co my dnes, ale opravdu pomáhá, je být přítomná tady a teď, sama se sebou. Když už jdu do obchodu, tak jedině s papírkem, kde mám napsáno, co opravdu potřebuji a snažím se koupit, jen to co tam mám napsané. Někdy se mi to povede a někdy ne. Pak třeba vezmu danou věc a jdu jí vrátit. Někdy se také stane, že si řeknu, že nepotřebuji ani to co mám napsáno na papírku a odejdu z obchodu bez ničeho. Musím přiznat, že je mi krásně a cítím se volně. Každé malé vítězství nad konzumentarismem se počítá a planetě se snad taky trochu uleví.

Buďte k sobě laskavý a hlavně Ahimsa.

S Láskou H.